bonumóre 
bo|nu|mó|re
pronuncia: /bonuˈmore/
sostantivo maschile

regionale nell'uso dell'Italia centrale: buonumore

  SINGOLARE PLURALE
MASCHILE bonumore bonumori
FEMMINILE
SINGOLARE
MASCHILE bonumore
FEMMINILE

PLURALE
MASCHILE bonumori
FEMMINILE

permalink


Sfoglia il dizionario

A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

bontempone (agg. e s. masc.)
bonto (s. masch.)
bontòk (agg. e s. masch. e femm.)
bontono (s. masch.)
bonturo (s. masch.)
bonumore (s. masch.)
bonuomo (s. masch.)
bonus (s. masch.)
bonuscita (s. femm.)
bonus–malus (s. masch.)
bonvicinese (s. masch. e femm.)
bonvino (s. masch.)
bonza (s. femm.)
bonzo 1 (s. masch.)
bonzo 2 (s. masch.)
boo– (pref.)
boofilo (s. masch.)
Boofilo (s. masch.)


4