broccàio 2 
broc|cà|io 2
pronuncia: /brokˈkajo/
sostantivo maschile

raro punteruolo a due punte vive per praticare fori e allargarli

  SINGOLARE PLURALE
MASCHILE broccaio broccai
FEMMINILE
SINGOLARE
MASCHILE broccaio
FEMMINILE

PLURALE
MASCHILE broccai
FEMMINILE

permalink


Sfoglia il dizionario

A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

brocardico (agg.)
brocardo (s. masch.)
brocca 1 (s. femm.)
brocca 2 (s. femm.)
broccaio 1 (s. masch.)
broccaio 2 (s. masch.)
broccame (s. masch.)
broccarda (s. femm.)
broccardo (s. masch.)
broccare (v. intr.)
broccare (v. trans.)
broccata (s. femm.)
broccatello (s. masch.)
broccato (part. pass.)
broccato (s. masch.)
broccatura (s. femm.)
broccetta (s. femm.)
brocchesco (agg.)
brocchese (agg.)


4