procùro 
pro|cù|ro
pronuncia: /proˈkuro/
sostantivo maschile

arcaico il procurare

  SINGOLARE PLURALE
MASCHILE procuro procuri
FEMMINILE
SINGOLARE
MASCHILE procuro
FEMMINILE

PLURALE
MASCHILE procuri
FEMMINILE

permalink


Sfoglia il dizionario

A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

procuratoria (s. femm.)
procuratorio (s. masch.)
procurazione (s. femm.)
procureria (s. femm.)
procuro (s. masch.)
procusteo (agg.)
procustico (agg.)
procustino (agg.)
procuticola (s. femm.)
proda (s. femm.)
prodagnola (s. femm.)
prodaia (s. femm.)
prodaiolo (agg.)
prodano (s. masch.)
prodatario (s. masch.)
prodato (agg.)
prodato (s. masch.)
prode (agg. e s. masch. e femm.)
prodecano (s. masch.)


4