buticcàro 
bu|tic|cà|ro
pronuncia: /butikˈkaro/
sostantivo maschile

scherzoso gestore di una boutique di abbigliamento

  SINGOLARE PLURALE
MASCHILE buticcaro buticcari
FEMMINILE buticcara buticcare
SINGOLARE
MASCHILE buticcaro
FEMMINILE buticcara

PLURALE
MASCHILE buticcari
FEMMINILE buticcare

permalink


Sfoglia il dizionario

A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

buteonino (s. masch.)
Buteonini (s. masch. pl.)
butesina (s. femm.)
butia (s. femm.)
Butia (s. femm.)
buticcaro (s. masch.)
butide (s. masch.)
Butidi (s. masch. pl.)
butifione (s. masch.)
butil– (pref.)
butilacetato (s. masch.)
butilamina (s. femm.)
butilammina (s. femm.)
butilcarbinolo (s. masch.)
butilcloralio (s. masch.)
butilcloruro (s. masch.)
butile (s. masch.)
butilene (s. masch.)
butilenglicol (s. masch.)
butilenglicole (s. masch.)


4